Niet nad dobrý rozhovor. Ale je pravda, že som bol trochu opatrný, keď som v kníhkupectve zobral do rúk knihu rozhovorov s kniežaťom Karlom Schwarzenbergom. (Knížecí život. Rozhovor s Karlem Hvížďalou. Vyd. Portál, 2008).

Dopadlo to dobre a po jej prečítaní som ľutoval, že za stranou č. 216 nenasleduje ďalšia.

Taktiež som si uvedomil, že mnohé z myšlienok populárneho „lesníka a hostinského“ platia rovnako dnes, ako aj pred dvadsiatimi rokmi a nielen v Česku, ale i na Slovensku. Obzvlášť odkaz druhého z citátov, ktoré v tomto blogu zverejňujem so súhlasom vydavateľstva Portál, je v súčasnosti možno ešte aktuálnejší, ako v čase krátko pred nežnou. Prebyrokratizovanosť a rentiérstvo založené na vlastníctve správnej pečiatky mi prídu ešte väčší „průser“, ako fakt, že niektoré dôležité verejné funkcie zastávajú bývalí komunisti.

Citáty som ponechal v českom jazyku, slovenskí národniari nech mi odpustia.

1989

Já nevěřím na mechanismy, ne, ale jako každé osvobození musí začít i to naše osvobozením soudů. To je dokonce důležitější než svobodné volby. První, co je třeba vytvořit, je instituce svobodného soudce, který opravdu může rozhodovat podle zákona. Tam to začíná. Dokud obyvatelé nemají dojem, že někde najdou právo, tak nemůžete nikdy vymýtit korupci a strach.

V normálních zemích vždy zákon reaguje až na změny života, u nás jsou tyto změny již a priori zakázané. Ať chcete v Čechách prodávat karfiol, učit hindustánsky, či pracovat s laserem, tak vám musí dát stát k tomu svolení. Navíc by vám třeba vysvětlili, že nejste-li členem svazu laserových pracovníků a pěstitelů karfiolu, nesmíte si takovou žádost ani podat. Tak toho je třeba se radikálně zbavit. Dnes jde jen o odvahu to udělat, protože český národ je inteligentní a pilný. I když se komunistům podařilo národ zlajdačit, čeho naši lidé jsou schopni, to vidím v exilu. Necháte-li je pracovat, za dva roky tu zem nepoznáte!

Jsou jen dvě šance, buď aparát uškrtí národ, nebo národ uškrtí aparát. Já neříkám, že lidé v aparátu jsou všichni podlí a neschopní. Ale aparát jako instituce je společenskou brzdou číslo jedna.

Hlavní legendou je, že se nám vždycky křivdilo. Vždycky to byli jiní, co všechno zlé natropili a zavinili. To je ta nejdůležitější legenda, které je třeba se rozhodně zbavit.

To je hlavně úplně lživé heslo (já nemohu protestovat, mluvit pravdu, protože mám děti), protože člověk má protestovat a nelhat právě kvůli svým dětem. Pro koho jiného by pak tu svobodu chtěl?

Konrad Adenauer, což byl moudrý muž, jednou v Bundestagu řekl následující větu: „Hospodin ve své nekonečné moudrosti omezil lidský rozum.“ Odmlčel se a pak podotkl: „Jeho blbost ne.“

Hlavně je třeba vědět, že svět se nemusí vždycky vyvíjet k lepšímu. Ta víra ve věčný pokrok je blbost! Naopak, nedáme-li si pozor, tak s dnešními technickými prostředky můžeme svět navždycky poškodit.

1997

To je to, co mě nejvíc děsí, že lidé už tady ničemu nevěří. ... T. G. Masaryk říkal „nebát se a nekrást“. To jsme trošku zkrátili na „nebát se a krást“. Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: Nade hradem, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem. Starý kočí v Chýnově říkával: „Pane doktore, rakouský vorel, ten zobal, ale náš lev, ten žere.“

Lidé jsou potvory všude na světe. Jsem skutečně hluboce přesvědčen, že průměr karakteru lidí v Čechách, v Číně či v Chile je zhruba všude stejný. Zvyklosti, civilizace, kultivovanost je různá. Ale každý národ v Evropě ve dvacátém století předvedl, že je schopen se zachovat opravdu svinsky.

2008

Vzpomínám často na to, jak jsem byli v roce 1992 na Hradě a již jsme končili, bylo po volbách a bylo jasné, že se republika rozpadne. Tenkrát byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla Mirek Zámečník a on v době, kdy průmysl u nás měly v rukách banky jako tehdy v Německu, nastolil tezi, že se vyvíjíme německým směrem. Já jsem se na něj podíval a povídám: Vidím jiné náznaky a spíš bych řekl, že se tady vyvíjíme sicilským směrem. Dodnes mě nikdo o opaku nepřesvědčil.